Historie automobilky Wikov
Autor: i-magazin.cz <info(at)i-magazin.cz>, Téma: Historie automobilek, Vydáno dne: 14. 05. 2006
Wichterle a Kovařík, zkráceně Wikov, největší československá
továrna na zemědělské stroje, vyráběla ve 20. a 30. letech
jako doplňkový program i automobily. Jejich produkce sice
představovala necelých 10% z celkového objemu výroby,
nabízely vozy Wikov i něco navíc. Konstruktér firmy ing. Jan
Zahradníček si dodnes vše pamatuje.
Abychom uspěli s vyrobou, tak musely mít automobily
přednosti, jako měly automobilky, které už vyráběly. Tatra
měla moderní automobil, Škodovka a jiné. Zaměřili jsme
reklamu a výrobu na automobily na míru. Reklama byla:
"Automobily na míru". Ano, ve firmě Wikov jste si mohli
objednat automobil podle svých představ.
Tomáš Baťa si tak kupříkladu nechal vyrobit spací vůz pro
své zaměstnance. Slovenský uzenář zase dokázal jiný
kousek...
To byl slovenský uzenář, Václav Holub, který s automobilem
najezdil v záruce 1 milion kilometrů. Když se některá
součástka v záruce opotřebovala, tak přišel a my jsme mu to
udělali. Tak s vozem jezdil až najezdil milion km.
Lehký nákladní vůz byl nejpočetnějším typem automobilky.
Celkem se ho vyrobilo 450 kusů. Jinak se jednotlivé série
pohybovaly mezi 150 - 350 vozy tří typů. V automobilové
výrobě pracovalo asi 150 lidí. Když byla zakázka, dokázali
smontovat 2 - 3 vozy denně. Byl spor, jestli se mají vyrábět
lidová auta, nebo auta pro lepší vrstvy. Spor se táhl po
celou dobu výroby automobilů.
Naši zákazníci byli ze středních a vyšších vrstev. První
zákazníci byli naši zástupci. Kusová výroba neumožnila
snížit ceny, které se tak pohybovaly mezi 40 - 60 korun za
vůz.
Pro
srovnání: Nástupní plat pana Zahradníčka v r. 1927 činil 750
korun měsíčně. Mnoho automobilů proto zůstalo pouze v
prototypu. Např. tzv. KAPKA z r.1931, první aerodynamický
vůz v Evropě, předběhla svojí koncepcí nejen sériovou Tatru
77, ale i dobové představy o eleganci.
První jsme měli synchronizaci a volnoběžku. Měli jsme
předběžnou volbu rychlosti na přání. Převodovou skříň jsme
objednávali z Německa. Měli jsme centrální mazání na
podvozku.
Vozy byly vybavovány 7-válcovými motory s ventilovými
rozvody OHC velmi moderní konstrukce. Např. sportovní
speciál disponoval výkonem 40 koní a dosahoval rychlosti 140
km/hod. Na Masarykově okruhu v Brně se v letech 1930 - 34
účastnil Velké ceny Československa a byl první v tomto
závodě klasifikovaným vozem domácí produkce.
Potřebovali jsme ukázat, že existuje nějaký automobil Wikov.
Tak se udělal sportovní vůz, přehnala se komprese. Jednou za
Wichterlem přijeli jeho dávní spolužáci Voskovec s Werichem.
Auto si sice nekoupili, ale možná byli svědky podobné scény?
Pršelo a přivezli benzín. Bez jakéhokoliv měření ho začali
spouštět. Přiběhl pan šéf, koukl na ně a řekl: Proč to
neměříte? Otevřel barel, nechali to převážit a zjistil, že
je tam asi o 2,5 kg méně. Tak s platností od začátku dodávek
benzínu, několik roků zpátky, to propočítali na barely a
firma doplatila ty roky. Byl to ohromný hospodář. Po tři
léta.
Pan Zahradníček zůstal věrný své značce i po ukončení výroby automobilů v r. 1934. Působil dál v továrně na zemědělské stroje, pozdějším Agrozetu Prostějov. Dnes je továrna prázdná. Chystá se velkolepý plán "Industry Parku". Tedy jakéhosi průmyslového centra